Obor germanistika existuje na Univerzitě Palackého od roku 1948, tedy téměř od roku obnovení a znovuzaložení univerzity. K první zakládající generaci olomouckých germanistů patřili významní koryfejové disciplín lingvistických i literárněvědných, především Pavel Trost, Karel Zemen, Ladislav Heger, Josef Birgus a Vladimír Nop, ke druhé generaci počítáme naše učitele, absolventy olomoucké i pražské germanistiky z 50. a 60. let, Ludvíka Václavka, Lucy Topoľskou, Jana Chytila, Rudolfa Uvíru, Karla Franka, Rudolfa Baumbacha, Margaretu Keprtovou a další.

Do roku 1989 procházela olomoucká germanistika vývojem typickým pro zglajchšaltované vysoké školství řízené socialistickou kulturní a vzdělávací politikou: Němčina a k ní přináležející německojazyčná kultura byla nejprve coby jazyk fašistických okupantů suspektní (a směla být studována jen v kombinaci s ruštinou), poté byla coby jazyk soudruhů v NDR vzata částečně na milost. Ve druhé polovině 60. let možno dokonce mluvit o jistém rozkvětu germanistických studií. Současně probíhalo znovuobjevování německé literatury a kultury z Čech a Moravy, zejména tzv. pražská německá literatura zažívala konjunkturu v referátech a sbornících z tzv. liblických konferencí. Zápas germanistů kolem Eduarda Goldstückera (hlavního pořadatele liblických konferencí) „o Kafku“ se stal součástí zápasu celé české intelektuální komunity o svobodné, necenzurované, nesocialisticky-realistické umění.

Tanky varšavského paktu pod svými pásy ovšem pohřbily nejen politické, nýbrž i tyto výzkum-né ambice. Na dlouhých dvacet let normalizace byl pak výzkum německé literatury z Moravy a Čech víceméně tabu – stejně jako veškeré svobodné filologické bádání a vůbec svobodné myšlení na univerzitní půdě. Styk s vědeckým a literárním světem za hranicemi byl nemožný, česká germanistika ztratila své tradiční napojení na evropskou germanistiku a – co bylo ještě mnohem horší – ztratila své vůdčí osobnosti, které byly – například jako Ludvík Václavek – vyhoštěny z univerzity, zbaveny práva bádat, publikovat, učit, stýkat se se studenty. Jen díky osobní statečnosti některých učitelů i na této fakultě neklesla zdejší germanistika na úroveň pouhé jazykové školy bez dalších vzdělávacích ambicí a studia nebyla pro generace let 1968–89  jen pustou pouští marxleninské indoktrinace.

Po roce 1989 se díky Ludvíku Václavkovi, který se stal prvním porevolučním děkanem, díky amerikanistovi Josefu Jařabovi, prvnímu porevolučnímu rektorovi UP, a díky Lucy Topoľské, která byla vedoucí katedry, olomoucká germanistika otevřela Evropě a světu – ve dvojím smyslu: Do Olomouce začaly proudit řady návštěvníků, spisovatelů i vědců, významných představitelů světové germanistiky (připomeňme amerického germanistu Petra Strelku, berlínského medievistu Volkera Mertense, bamberského lingvistu Helmuta Glücka, mnichovského znalce německé literatury z Moravy Diethera Krywalského, spisovatele Petra Härtlinga, Ericu Pedretti, Ursulu Haas – kteří všichni dodnes udržují s katedrou čilý styk) olomoučtí studenti a učitelé naopak mohli konečně cestovat do ně-mecky hovořící ciziny, zapisovat se na německé a ra-kouské univerzity ke studiu.

Do Olomouce přicházely i knižní dary zaplňující mezery zejména v moderní literatuře a výzkumu, 1992 zde byla založena Rakouská knihovna. Díky třetí generaci olomouckých germanistů, Ingeborg Fialové-Fürstové, Jörgu Krappmannovi, Libuši Spáčilové a dalším, kteří měli částečně zkušenosti s německým a rakouským vysoko-školským systémem, a díky zahraničním lektorům byl –  a to byla ona druhá cesta otevírání dveří do Evropy – zeškolštělý způsob studia (typický pro socialistické vysoké školství) rychle reformován
a proměněn v moderní studium s vysokou mírou interdisciplinarity, volitelnosti a zodpovědnosti studentů za vlastní studium. Dodnes je studium na germanistice mnohem svobodnější a mnohem po-dobnější a bližší evropským standardům než na jiných oborech FF UP.

V roce 1997 byla na katedře germanistiky založena „Arbeitsstelle für deutschmährische Literatur“ věnující se výzkumu doposud zanedbávané, zapomenuté a dodnes mnohdy tabuizované německé kultury a literatury z Moravy. V součinnosti tří generací (spolupracovníky Arbeitsstelle byli a jsou mnozí studenti magisterského a doktorského studia) bylo docíleno vědeckých výsledků (vydávají se knihy, vědecké publikace, doktorské práce, sborníky, ale i beletrie, pořádají se vědecké konference, autorská čtení, výstavy atd.), které zajistily a zajišťují olomoucké germanistice dobré jméno v Evropě, získaly jí množství tuzemských a zahraničních grantů a několik prestižních zahraničních ocenění. Z lůna germanistiky vzešly v době jejího rozkvětu cca. na začátku tisíciletí dva dnes již samostatné obory, nederlandistika a judaistika, ke studiu se pravidelně hlásilo na 400 motivovaných a dobře jazykově vybavených uchazečů, z nichž jsme v důkladných přijímacích pohovorech vybírali ty nejlepší, kteří jsou dnes namnoze čerstvě promovanými asistenty na katedře, čtvrtou generací olomouckých germanistů.

Na další osud olomoucké germanistiky dnes ovšem negativně doléhá několik faktorů. Němčina rapidně ustupuje z Čech: Zatímco se tento proces v rovině čistě komunikační jeví jako zcela přirozený a historii se opakující jev vyklízení pozic původní „lingvae francae“ (němčiny) nové lingvae francae (angličtině), proti němuž nemá smysl se nijak ohrazovat, jeví se mizení němčiny z Čech z hlediska kulturní historie jako nebezpečný proces zanechávající dramatické trhliny a nevratné následky, proti němuž naopak nutno bojovat se vší rozhodností. V zemích střední Evropy s původně silným podílem německé/rakouské kultury totiž mizí spolu s němčinou i podstatná část vlastní národní kultury, dějin, myšlení, umění – kteréž disciplíny lidského ducha se v Českých zemích vyvíjely až do poloviny 20. století vždy v závislosti na německé/rakouské kultuře (ať už šlo o závislost sympatetickou či o nepřátelské tření). Než si ale české vzdělanostní elity (existují-li ovšem ještě) či snad dokonce vládní garnitura uvědomí, že němčina plní v Čechách a na Moravě jiné funkce než pouze komunikativní (jako angličtina), může dojít ke zničení vzdělávacích struktur budovaných po desetiletí.

Vzdělanostní elity národa jsme se snažili oslovit v minulém roce zavedením nového oboru „Němčina jako jazyk humanitních věd“ (podpořeném grantem Evropského sociálního fondu), ve kterém v německém jazyce vyučujeme studenty základům filozofie, historie, kunsthistorie, religionistiky, medievistiky a obecné lingvistiky. Obor unikátní v hranicích České republiky se snaží v hodině dvanácté zachránit němčinu jako jazyk humanitních věd, jako jazyk kulturní paměti českého národa a scelit již vzniklé trhliny, které se bez účinného zásahu budou časem prohlubovat: Zejména univerzitní studium humanitních věd je postiženo všeobecným poklesem zájmu o německý jazyk: V klasických humanitních oborech, např. ve filozofii, sociologii, estetice již nemožno vyučovat o dějinách německé filozofie, německého sociologického a estetického myšlení, neboť frekventanti kurzů nečtou německy (a zdaleka ne všechna stěžejní díla jsou přeložena do češtiny), absolventi oboru historie/archivnictví nejsou použitelní pro čtení německých archiválií (které tvoří podstatnou část sbírek českých archivů), bohemisté vykládají dějiny české literatury jen v úzkém národním kontextu (podobně jako v době normalizace, teď ovšem již nikoli pod tlakem komunistické ideologie, nýbrž proto, že studenti nerozumí německy), česká germanistika jako vědní disciplina hrozí zaniknout: pod tlakem ekonomicko-utilitaristického myšlení nabízí většina germanistických institucí již jen pragmatické a aplikované disciplíny, nikoli vědní obor jako takový a k němu příslušný výzkum, specifický filologický přístup k jazyku, který zná a zkoumá i jiné funkce jazyka než pouze komunikativní. Současně hrozí, že kulturně-politická práce minulých desetiletí od roku 1989, která se snažila podpořit narovnání sousedských vztahů mezi ČR a Německem, přijde vniveč. I ze sféry pracovního trhu přicházejí signály, že postupně začínají v mnoha oborech chybět absolventi vládnoucí současně důkladně německým jazykem a znalostmi z oboru.

Olomoucké germanistice ovšem škodí také zcela nepřehledná krajina českého vysokého školství, kde má uchazeč jen malou šanci dozvědět se, na které z univerzit a fakult má jím zvolený obor nejvyšší úroveň a jaké je konkrétní zaměření studia a výstupní kompetence absolventů: Olomoucká germanistika s plným vědeckým filologickým programem srovnatelným s univerzitami v Evropě tak „konkuruje“ výukovým institucím (nazývajícím se namnoze také „germanistika“) omezujícím se na pouhou praktickou výuku jazyka či aplikaci jazyka na ekonomickou, turistickou, hoteliérskou či jinou praxi.

Olomoucké germanistice – do třetice – v posledních letech škodí také vnitřní fakultní prostředí, v němž sílí byrokracie a egalizační tendence hubící vše svobodné a elitní na úkor zdánlivě ekonomicky úspěšné průměrnosti. Navíc se olomoucká filozofická fakulta obsahově vyvíjí směrem k ústavu politologicko-ekonomických aplikovaných oborů na úkor klasických filologických a historických disciplín s vědeckým programem. Katedra byla v minulém roce nucena okamžitě propustit šest svých zaměstnanců – mezi jinými lektora DAAD (olomoucká germanistika měla až do loňského roku evropskou výsadu dvou lektorů DAAD a loni ji ztratila) a knihovnici Rakouské knihovny; v letošním roce budou následovat další úsporná opatření: Nebýt životaschopnosti katedry, která až polovinu svého rozpočtu pokrývá granty, byla by její současná destrukce ještě rychlejší a dramatičtější.

V tomto „bodě zlomu“ jsme pozvali vás, absolventy olomoucké germanistiky všech generací, abyste svou účastí a přítomností osvědčili, že olomoucká germanistika vychovala v minulosti řadu úspěšných lidí, kterým germanistické vzdělání – možná ne vždycky přímo – pomohlo v budování kariéry i ve zdolávání životních úskalí.

Chcete-li být informováni o dalších osudech své bývalé domovské katedry anebo jí dokonce nějakým způsobem pomoci v její současné nelehké situaci, otevřete si http://www.germanistika.cz/, či stránku na facebooku http://alumni.germanistika.cz. Budeme rádi, když ji budete sledovat pravidelně a přispějete do diskuse na ní. Pokud byste měli jakékoliv dotazy, návrhy nebo připomínky, neváhejte se na nás obrátit buď přimo (na konkrétní osoby) nebo na absolventský mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript - rádi vám odpovíme na vaše dotazy.